Penzion Salvatore

*Rychlým krokem jde po cestě k Salvatorům. Dojí jablko a ohryzek odhodí do koše. cestu si zkrátí přes trávník. Je už strašně zmrzlá a má strach o Jeremyho. Dojde až ke dveřím a složí deštník a pak rychle, ale hlasitě zaťuká.* (Jenom doufám, že je Damon doma) *Pomyslí si a čeká až jí někdo otevře. Přitom čekání si otírá o sebe ruce, protože si zapomněla rukavice.*

(Po té krásné schůzce s Kath v Grillu a jejím nečekaným překvapením raději zůstal doma. Nechtěl moc vidět Elenu, sice jenom je to Jeremyho sestra a kdyby se mu něco stalo, tak by za to jistě mohl Damon. Doma si dal dlouho a příjemnou vanu. Když zrovna vylézal z vany, tak zaslechl ťukání. Hodil si přes pas ručník, tak aby mu nepadal a sešel dolů. Voda mu stále stékala po jeho svalnatém těle. Otevřel dveře a zůstal civět na Elenu.) Eleno. (Sladce jí oslovil.) Pojď dál. (Mrkl na ní a otevřel dveře, tak aby mohla v klidu projít. Po té za ní zavřel dveře. Posadil se na gauč.) Už jsem ti chyběl?

*Když jí Damon otevřel tak na něj zírala s otevřenou pusou. Po pár vteřinách jí dojde, že je to neslušně, tak se začervená a nejistě se usměje.* Ahoj Damone. *Prosmýkne se kolem něj dovnitř a v obýváku zůstane stát.*Jeremy..On nebyl doma. *Nadechne se a snaží se dívat kamkoliv jen né na Damona.* Bojím se jestli mu Katherine něco neudělala.

(Musel se pousmát nad tou její otevřenou pusou.) Zlatíčko víš, že je neslušné zírat na někoho a ještě k tomu s otevřenou pusou? (Nasadil otcovský výraz, ale po chvíli se zase usmíval.) Nemám ti to za zlý. Taky bych zíral. (Oblízl si ret. Připadal si trošku blbě, protože právě vtipkoval a ona změnila téma. A né na to nejlepší. Jeremy. Což se rovná smutné téma.)Eleno. To bude v pořádku. Já si s ní promluvím a zkusím jí trochu usměrnit.. (Přišel k ní a snažil se jí uklidnit. Když ale viděl, že se na něho ani nechce podívat, tak od ní raději šel dál. Posadil se na opěradlo gauče. Sledoval Elenu a zkoumal, jak by jí jenom mohl pomoct.)

Neříkej mi zlatíčko. *Zamračí se a opře se o zeď.* Myslíš, že pomůže když si s ní promluvíš? Nebude tě poslouchat. Ani včera tě neposlouchala. *Povzdechne si a konečně se na něj podívá. Samozřejmě je pořád jen v ručníku.* Hm Damone...mohl by ses obléct? *Řekne trochu pobaveně a snaží se nedívat na jeho vypracovanou hruď, ale pohled jí tam pořád zklouzává.*

Dobře, kočko. (Mrkl na ní a sledoval jí.) Pomůže. Zkusím to a pokud to nepomůže, tak se prostě budu snažit do té doby, než mu dá pokoj. (Snažil se znít velmi přesvědčivě. Sice jenom tu mluví o Katherine a tak neví, zda je to vůbec možné. Doufá, že je nějaký způsob, kterým by jí mohl odlákat od Jera.) Obléct? (Zopakoval. jako kdyby to snad neslyšel.) Zvláštní většinou po mě chtějí, abych se svlékl. Což mě vůbec problém nedělá. (Znovu si oblízl ret a rajcovně se na ní podíval. Vstal a vzal ručník za jeden roh, jako kdyby si ho chtělze sebe strhnout. Jemně se kousl do rtu a svýma očkama se na ní podíval. Nakonec ale rychle vyběhl do svého pokoje a U.R. se převlékl. A stejnou rychlostí stál zase dole.)

*Pobaveně se zašklebí.* Co kdybys mi prostě říkal Eleno. Přeci nechceš abych ti říkala broučku, myšičkou nebo dokonce sluníčko? Když začne mluvit o Katherine tak jí úsměv zmizí z tváře a zatváří se nejistě.* Myslíš? Nevěřím tomu, že si dá pokoj, ale...budu ti věřit, že jí nedovolíš aby mu ublížila. *Povzdechne si a usměje se když se dojde převléct.* Díky. *Konečně se na něj pořádně podívá.*

(Zamyslí se.) Hm...No.. (Dělá, že přemýšlí tak hodně, až ho z toho skoro bolí hlava.) Fajn.Takže radši ti budu říkat Eleno. (Zazubil se na ní. Kdyby ho někdo oslovoval broučku, myšičko, sluníčko, tak by si prostě nepřipadal ve své kůži. Stačí, že už se kvůli někomu omezuje. Už i to je po něho zvláštní.) Nedovolím. Postarám se o to. (Přišel k ní blíže a pevně jí chytil za ramena. Díval se jí do očí a usmíval se. Opravdu mu to přijde smutné, možná až divné. Stará se o někoho jiného, než je on sám a nebo Stefan.) Nevím, neděkoval bych. Spíš bych z toho byl smutný. (Smutně přikyvoval. Odběhl od ní ke stolku a začal si nalévat alkohol. Mávl na Elenu, zda si dá taky a nebo ne.)

*Spokojeně se usměje.* No proto. stejně by to bylo divné tě tak oslovovat. *Zasměje se nad tou představou.* Děkuji, že si s ní promluvíš. Hodně mi na tom záleží. To co děláš. *Když odběhne ke stolečku s alkoholem a mávne na ní jestli si dá, tak chvíli přemýšlí, ale nakonec kývne.* Jo dám si. Potřebuji to.

(Přikývne. Má pravdu, vážně by to bylo zvláštní a hlavně by se cítil podpantoflem.) Není zač. Rád.. (Odmlčí se.) Rád to pro tebe udělám (Nakonec dořekne. Cítí se opravdu divně. Okamžitě do sebe kopne plnou sklenku bourbounu a hned si dolije. Když Elena řekne, že chce taky, tak jí nalije a podá jí to. Přejde k ní a dává jí to do skleničky. Jemně se dotkne její ruky a pak jí odtáhne. Vrátí se zpět ke stolku a upíjí ze své skleničky.) Ozval se ti Stef? (Otočil se k ní od svého alkoholu. Musí uznat, že se mu stýská po Stefovi, ale rozhodně to nechce dát najevo.)

*Když jí podává skleničku tak se dotkne jemně její ruky a po celém jejím těle jí projede mravenčení. Překvapeně zamrká a vezme si od něj skleničku a napije se. Zašklebí se jakoby jedla citron. Když změní téma a začne mluvit o Stefanovi tak si povzdechne a zesmutní.* Neozval. Asi se nemusím ptát jestli se ozval tobě? *Nadějně se na něj podívá. Přímo ho pohledem vybízí aby řekl, že se ozval, že je v pořádku.*

(Celou dobu k ní byl otočen zády a tak si nevšiml jejího pošklebku. Kdyby si ho, ale všiml, tak by se určitě neudržel a smál by se. Dívá se jiným směrem, než je Elena a upíjí ze své skleničky. Její záporná odpověď ho moc nepotěšila, ale vesměs to i čekal. Pohledem sjel k jejím očím. Viděl na ní, že potřebuje naději a on jí nemůže zklamat.) Vlastně se mnou mluvil.. (Na chvilku se koukne na zem.) Říkal, že se teď vrátit nemůže.. Musí se dát do pořádku..Myslel jsem, že zavolá i tobě.. (Vrátil se zase k jejím očím. Celou dobu mluvil klidně, že nemohla poznat, jak hodně lže.)

*Po tom co vysloví ty slova tak se uklidní, ale tentokrát jí rozesmutní něco jiného. Dosedne na gauč a promíchá bourbon ve skleničce. Snaží se to na sobě nedat znát, ale mrzí jí, že se neozval i jí. Povzdechne si a dopije zbytek bourbonu. Tentokrát se zašklebí jen trochu.*

(Zamyšlený pozoruje zem a nevnímá to, že si Elena sedá na gauč. Všimne si toho, až když se otočí ke stolku. Na tváři jí zahlédne smutný obličej. Možná jí to ani neměl říkat, ale zase není smutná úplně. Rozhlédne se po místnosti, jako kdyby tu snad někdo měl být. Přejde k Eleně a klekne si před ní.) Eleno... (Podíval se jí do očí a v těch jeho byl náznak smutku a soucitu.) Taky mi chybí.. (Pohladí ji po koleně a stále se jí dívá do očí.)

*Vzhlédne a setká se s jeho pohledem. Podívá se mu do očí, které zrcadlí přesně to co cítí.* Nechápu proč zavolal jenom tobě. Přeci musel vědět, že bych si s ním ráda promluvila. Chápu, že ty seš jeho bratr a já jsem... *Zarazí se a povzdechne si.* Vlastně ani nevím co pro něj jsem. Všechno jsem to zkazila. Je to moje vina, že odešel a teď se nechce vrátit. *Schová obličej do dlaní aby neviděl slzy, které jí stékají po tvářích.*

(Dívá se jí do očí a snaží se povzbudivě usmívat.) Asi si s tebou prostě nedokázal promluvit. Víš..Stefan je hodně citlivý a prostě se cítí špatně za to, co teď udělal a musí se dát do pořádku. Nezvládl by s tebou mluvit.. Věř mi. Není to kvůli tomu, že jsi to zkazila, přitom jsi to ani nezkazila. (Zakroutil hlavou a mluvil velmi klidným hlasem. Z jeho hlasu ještě mohla poznat to, že mluví ze zkušeností a, že mu může věřit. Zakroutil hlavou, když řekla to, co řekla. Vzal jí za tváře. Teď měl její tváře v jeho dlaních. Cítil, jak mu stékají slzy po jeho ruce. Palci jí slzy utřel a usmál se na ní.) To vůbec není pravda. Stefan tě miluje a bude milovat. Nikdy jsem ho neviděl, tak šťastného jako s tebou. A tohle už nikdy neříkej, ano? (Psíma očima se na ní podíval a čekal na odpověď.)

*Když na ní začne mluvit tak poslouchá jen ze začátku a pak už ho nevnímá. Poté co jí donutí se mu dívat do očí se malinko pousměje.* Ano, možná mě miluje, ale já... Po tom co se stalo tak si nejsem tím vším jistá. Pořád ho miluji a vždycky budu, ale už to prostě není takové jako dřív. Nevím co dělat. *Zavře oči a snaží se zahnat slzy.* Jste úplně odlišní, ale přitom v jádru tak stejní. Začínám si připadat jako Katherine.

(Doufá, že nepříjde přesně to, co čeká. Začne kroutit hlavou. Odtáhne od ní ruce a jen se posadí na svoje nohy.) Eleno. Ne..Ne to nemůžeš.. (Nevěřícně kroutí hlavou.) On tě miluje. A ty jeho taky a tak to prostě má být. (Vstal ze země a chytl se za hlavu. Tohle opravdu nechce. Stačí že bratrovi už takhle dost ničí život a kdyby mu zničil i jeho milostný život, tak by to už nepřežil. Přešel ke stolku a neobtěžoval se pitím ze sklenky. Rovnou upil čtvrtinu z flašky.) Nejsme stejní, Eleno. (Zvýšil hlas a otočil se na ní.) Můj bratr je perfektní. Hrdina a dokonalý chlap. A já? Já jsem vrah, skrz na skrz prohnilý člověk. (Otočil se na ní a stále kroutil hlavou.)

*Překvapeně a přitom zmateně se na něj podívá. Nikdy ho neviděla tak moc rozrušeného jako teď.* Ty to nevidíš, ale jste. Nejsi špatný. Špatného z tebe dělala Katherine. *řekne smutně a zvedne se.* Promiň. *Řekne tiše a vydá se ke dveřím.*

(Otočí se k ní.) Nene..To si jenom myslíš. Neznáš mě. (Stále měl zvýšený hlas. Opravdu se musí snažit hodně, aby se jí nešel omluvit. On s ní prostě nemůže být. To by už svému bratrovi nemohl udělat.) Kath mi jen ukázala, jaký doopravdy jsem. (Přisál si flašku ke svým rtům a upíjel z ní. Jeho pohled zůstal na dveřích. Ani s ní už nechtěl mluvit. Ani se jí nechtěl omluvit. Už ho to nějak přešlo.) Měj se, Eleno. (S menším zhnusením v hlase pověděl její jméno.)

Máš pravdu, neznám tě. *řekne a když uslyší zhnusení v jeho hlase tak se jen smutně usměje.* Měj se, Damone. *Vyjde ven a vydá se do lesa.*

(Už jí dál neodpovídal a šel spolu s ní ke dveřím. Pořádně za ní zabouchl dveře a tak to bylo slyšet velmi daleko. Vrátil se zpátky ke svému alkoholu. Alkohol, jeho zachránce a možná jediná pravá láska. Opije se tedy skoro až do němoty a po té se vydá ulovit nějakou tu dívenku. Po cestě najde nějakou cizinku, která má britský přízvuk. Angličanky měl vždycky rád. Ani jí nemusel ovlivňovat, aby šla s ním. Chytl jí za ruku a šel s ní k němu domů . Nabídl jí sklenku s tím, že jí hodně opije. Když už byla i ona velmi opilá, tak jí ovlivnil jen, aby se nebála a užívala si to. Zakousl se do jejího krku a vysával z ní krev. Po chvilce už cítil, že je plný a tak se od ní odtáhl. Dívce se to moc líbilo a tak to bylo příjemné pro oba. Pobídla ho, aby jí ukázal nějakou ložnici a tak neváhal. Přenesl jí tak a užil si s ní krásný sex. Úplně zapomněl na Elenu a to bylo dobře.)